Rodina je živý aktivní organismus, který všemi prostředky, biologickými, psychickými i sociálními, sám sebe neustále nově uspořádává tak, aby byly zajištěny podmínky pro plnění aktuálních vývojových úkolů. Každý člen rodiny se stává prostředím pro ostatní, vzájemně se ovlivňují a jsou si k dispozici tak, že prospívají nebo neprospívají.
Na české terapeutické scéně se v průběhu uplynulých třiceti let etablovala originální ucelená koncepce práce s rodinou a s ní spojená rodinná terapie, která sdružuje biologická a psychosociální fakta. Koncept byl autory postupně rozvíjen v průběhu klinické praxe s jednotlivci a rodinami. Prokázal přitom svoji klinickou validitu, zejména v oblasti rodinné terapie psychosomatických poruch a chronických somatických nemocí.
Teorie sociální dělohy představuje psychosociální zrání člověka v rodině v trimestrech (0-6 let, 6-12 let, 12-18 let), které odpovídají třem trimestrům těhotenství (9 měsíců). Oba procesy mají shodné charakteristiky: proces zrání plodu v těle matky se na vývojově vyšší úrovni ve svých základních parametrech opakuje. Každý trimestr přináší vývojové úkoly, jejichž zdárné splnění posouvá rodinu do další etapy bez zatížení vývojovým dluhem a přispívá tak k jejímu zdraví.
Rodina má ochrannou funkci dělohy, která se projevuje na sociální úrovni: dítě v ní roste a vyvíjí se směrem k tzv. sociálnímu porodu a k dosažení sociální dospělosti.
Celá řada poruch a nemocí dětí je zde popsána jako důsledek stagnujících vývojových pohybů dítěte od matky k otci a zpět, až do dospělosti, tedy stagnace celého rodinného systému. Ukazuje se, že není jedno, jak je svět kolem dítěte uspořádán, ale že rodina má klíčovou a nezastupitelnou roli pro zdravý vývoj jednotlivce i lidstva jako celku.
Terapeut se přidává k rodině, všichni společně hledají význam nemoci a takové uspořádání rodiny, které pomůže rozproudit vývojové síly.
(Dále L. Trapková, V. Chvála, Rodinná terapie psychoterapie psychosomatických chorob, Portál 2004 a 2007; Rodinná terapie a teorie jin-jangu, Portál, 2008)
ZDRAVÁ RODINA JE
PŘIROZENÝM ŘÁDEM VĚCÍ
-
Základ rodiny tvoří trojice Matka-Dítě-Otec.
-
Určité uspořádání vztahů kolem novorozence plní podobné funkce jako děloha na biologické úrovni.
-
Prostupnost hranic si každá rodina nastavuje podle svých zkušeností se světem, podle vývojového stádia, ve kterém se nachází, s ohledem na kulturní zvyklosti okolí a na svůj osobitý komunikančí styl.
-
Matka souzní s biologickými rytmy rodiny, její postoj je akceptující.
-
Otec představuje most mezi akceptujícím prostředím rodiny a vyžadujícím vnějším světem.
-
Směr pohybu se děje zevniř ven. Ten se uskutečňuje prostřednictvím jazyka ve dvou opačných polaritách, akceptující (směrem dovnitř) a vyžadující (směrem ven).
-
Přitažlivost světa za obzorem vábí každé zdravé dítě, rodina spěje k tzv. sociálnímu porodu. Ten je spojen s konflikty a vymezováním se. Celý porod trvá několik let.
-
Práce s rodinou velmi často spočívá ve vyvažování ženské a mužské potence rodičovského páru.
O autorech:
PhDr. Ludmila Trapková je klinická psycholožka a psychoterapeutka. Zabývá se především narativní rodinnou terapií, kterou spolu s Vladislavem Chválou vyučuje. Kromě své soukromé praxe pracuje ve Středisku komplexní terapie psychosomatických poruch. Původním povoláním je učitelka matematiky. Některé matematické nástroje používá při zobrazení a popisu rodinných systémů. Jak sama říká: „Věřím, že jsem ve svém stylu psychoterapeutické práce pozice matematického myšlení nikdy neopustila.“ Je matkou dvou dětí a v současné době už i babičkou.
MUDr. Vladislav Chvála vede Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci, kde se stýmem lékařů a psychologů věnuje obtížně léčitelným psychosomatickým poruchám. Angažuje se v organizaci rodinné terapie a psychoterapie ve zdravotnictví. Vystudoval medicínu, obor ženské lékařství a porodnictví. Později se jako lékař účastnil setkání v manželských a rodinných poradnách, v konziliu dalších odborníků (psychologů, sociologů, právníků), při léčbě deviantních pacientů. Tam vznikl první tým pozdějšího Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch a profesní směřování k rodinné terapii.