Příčiny vzniku neuróz

Příčinou vzniku neuróz jsou nevědomé vnitřní konflikty. Ve většině případů se přitom jedná o přání, fantazie a impulzy, které jsou v určitých vztahových epizodách raného dětství spojovány s trapností, vinou, studem či obavami, které pro člověka znamenají “vnitřní nebezpečí” a  proto nesmějí být vědomě vnímány. Vytěsněné impulzy mohou být oživeny ve vnější spouštěcí situaci. V takovém případě dochází ke zhroucení psychické obrany a k rozvoji úzkostného afektu. 

 

Sebeobraz

Hlavním symptomem úzkostné neurózy je své intenzitě sice kolísající, ale trvale přítomný stav úzkosti, který se může vystupňovat až k panickým úzkostným atakám. Příčinou je takzvaná slabost já. Je tím míněno, že představa o vlastní osobě, obraz sebe samého, představa vlastního já je velmi nestabilní, protože určité funkce já se nemohly adekvátně rozvinout. 

 

Funkce já

K funkcím já patří např. frustrační tolerance, vnitřní vnímání, ověřování reality a právě také úzkostná tolerance. Při zdařilém vývoji v (raném) dětství se funkce já utvářejí v trvalém kontaktu a za neustálé výměny s důležitými blízkými osobami. Stabilní a fungující já je výsledkem rodičovské náklonnosti, péče a zájmu o blaho dítěte. Úzkost může být v určitém množství dětským já prožívána a připouštěna za předpokladu, že existuje důvěru skýtající bezpečí, které umožňuje sbírat zkušenosti a osvojovat si možnosti zpracování a zvládání zátěží. U pacientů s úzkostnými neurózami se to často zjevným způsobem nepodařilo. Patogenní přitom není jen selhávání a zanedbávání, ale také (a v první řadě) hýčkavé prostředí. 

 

Terapie

U lehčí úzkostných poruch je metodou první volby léčba zaměřená na symptom (nácvik relaxace apod.). Medikace se využívá u závažnějších úzkostných poruch, často jako doplněk k psychoterapii, při níž by mělo být usilováno o postupné dozrání deficitních funkcí já. 

 

W. Tress, J. Krusse, J. Ott, Základní psychosomatická péče, Portál 2008