Tichá dohoda o malinách

Podíváme se, jak vzniká a funguje tichá dohoda, která drží vztah, ale zároveň brání živosti.

Použijeme k tomu koláže, které vznikly jako seriál a představují mapu psychiky vztahu.

Vztahy často nevznikají jen na základě vědomé volby, sympatie nebo sdílených hodnot. Pod touto viditelnou vrstvou se odehrává ještě jiný proces, který Jürg Willi popsal jako koluzi – jakousi nevědomou, „tajnou dohodu“ mezi partnery. Nejde o dohodu, kterou by si lidé někdy řekli nahlas. Spíše o tiché sladění dvou vnitřních světů, ve kterém si jejich zranění, potřeby a obranné strategie navzájem odpovídají. Právě tato skrytá kompatibilita často stojí za tím, proč nás někdo silně přitahuje a proč vztah drží pohromadě i ve chvílích, kdy přináší napětí nebo bolest.

Koluze znamená, že každý z partnerů do vztahu nevědomě vnáší svůj vnitřní scénář – a druhý se na něj „napojí“ tak, že společně vytvářejí opakující se vzorec. To, co jeden nemůže unést nebo si nepřipouští, druhý často nese navenek. Vztah se tak stává místem, kde se tyto části znovu a znovu odehrávají. Ne proto, že by si partneři chtěli ubližovat, ale proto, že právě tímto způsobem drží pohromadě jak vztah, tak i vlastní psychickou rovnováhu.

Symbol je svou podstatou nekonečný, nevyčerpatelný. O některých jeho vrstvách se můžeme domnívat, že jsme je pochopili, o jiných ani nevíme, že nevíme. Zhuštění několika významů do jednoho symbolu je natolik geniální, že nejde vymyslet.

Eva vlevo si nikdy nekousne.

Eva uprostřed sní o tom, že si jednou kousne.

Eva vpravo nakousne všechna jablka v sadu.

Jednu si, Adame, vybereš.

Kdo jsme a nevíme o tom a koho hledáme a nevíme o tom.

Tři pahorky v poušti, na jednom stojí palác pana krále, na druhém sídlo paní královny.

Babka s koštětem je královna matka a ten přísný Muž na kopci, ten s rybami, to je král otec.

V královnině domě roste jabloň, bílá jak nevěsta. Do matčina domu se celá nevejde.

Na silnici je velké zavazadlo a peřina a polštář,

vypadá to jako něčí domov sbalený do uzlíčku.

Jsou tady dvě mladé ženy, jedna je spíš otcova, druhá spíš matčina.

Semafor označuje důležité místo příběhu.

Matčina dcera má na sobě červené kalhoty a v ruce drží lano. Dívá se směrem k matce. Matka má namířeno k dceři. Koště přes rameno, zmuchlaný prázdný pytel v ruce. Pracovitá žena.

Ví, co je potřeba. Ví to? Otcova dcera je oblečená v gumovém rybářském úboru a stejně jako její otec, i ona nese dvě velké těžké ryby, má jich plné ruce.

Dlouhá větev předěluje prostor. Drží matku stranou.

V jiné psychické vrstvě bez pohnutí stojí Sultánova princezna a Labrador.

Sami v poušti. Proti sobě.

Měří síly.

Do hracího pole vstoupili Králíci. Představují to měkké a cenné u obou hráčů.

Síly musí být vyrovnané a tak přichází další figury:

Slečna v bílém tričku a botách na podpatku je podvyživená tak, že se sotva drží na nohou. Potřebuje ochranu a spoléhá se na Labradora. Že ji uvidí a ochrání. Zachrání.

Jako protiváha k Sultánově princezně přibyl ostrý Dobrman.

Kdo se první pohne? Kdo rozehraje hru, ve které jde o všechno?

Malinově červená gazela na houpačce představuje živost, hravost, erotiku, sexualitu. Není účastníkem hry, ona je archetyp. Je sám Život. Přišla ty dole pošťouchnout, rozeznít, pohnout jimi, poškádlit je. Je jí jedno, jak to dopadne. Ať tak nebo tak, bude to zábavné. Pohupuje se a pobaveně se usmívá: tak se ukažte.

Jejím vyslancem na zemi je Kočka. Kočka o nic nehraje, ona to je.

Malinová gazela sfoukla dolů peříčko a Bílý králík si toho všimnul.

Pohnou se?

Labrador je sice záchranář, ale pravou motivací protistrany jsou maliny. Slečna s novinami - podle všeho sladké maliny zná.

Jinak by si o nich nečetla. A byla by víc oblečená. Škoda, že se schovává.

V poli se objevila mladinká Dívka. Je nalíčená, asi už zkouší být velká žena.

Je sice účastníkem hry, ale spíš přihlíží. Ve svém věku ještě neví, že jde o hodně.

A je tam nelítostná Gorgona, hlídá plyšového králíka. Na koho pohlédne, ten zkamení. Tak bacha!

Pojďme se podívat na další vrstvu, je blíž k povrchu a rámuje pole.

Jsou tady Perla s králičíma ušima a Tilda v lehkém červeném kabátku.

Patří sem ještě třetí postava. Daleko vzadu se z klínu mezi mateřským a otcovským pahorkem vynořuje Já, je daleko, ale i tak jde rozpoznat, že je bílá a červená. Prozatím.

Jeden chybný pohyb a je po všem. Ale tam vzadu..

Kočka se líně se zvedne a přejde do hracího pole.

Pomůže to?

Kočka povolila zataženou ruční brzdu, už to jede.

Na místě, kde seděla, dole pod Malinovou gazelou, je teď Líza, tak říkáme té "kočce", která si sundala tričko a vyhřívá se na sluníčku. Nebude o moc starší než Dívka. Líza je za všech okolností oukej. Oči má přivřené, užívá si tuhle chvíli a skoro jako by předla. Já přišla blíž. Přítomnost Kočky způsobila, že je už také hnědobílá.

Střed pole zatím stojí bez pohnutí. Nikdo se neodvažuje udělat první krok.

Tohle mě pobavilo! Kočka, bez ptaní, jak už to tak kočky dělají, vyskočila na kopec (a zrovna na pahorek pana krále). Jen tak si kouká před sebe a ocasem máchá dole v hracím poli. Zastínila přitom výhled Sultánově princezně a tak ji odstavila ze hry.

!!

Dobrmanovi to sundalo obojek a uzdravilo zastřižené uši.

!!

A děje se toho víc!

Podívejte se na nerudného rybáře. Zblízka vypadá jako gorila. Teď ale vrazil do země tyč se dvěma hedvábnými šátky. Dává znamení, že je tady taky. A že uznává ženské látky!

A na druhém pahorku? Tam se děje zázrak.

Matka a dcera spolu věší prádlo a prádýlko.

Takové spojenectví! Taková symbolická oslava ženství!

Dcera odhodila ryby a sundala gumové žluťáky.

U domu stojí kropáč, asi se přece jenom v téhle poušti našel zdroj vody.

Co bude dál?

Sultánova princezna se díky Kočce "rozpustila".

Napětí povolilo, vyvažování sil pokračuje.

Slečna s novinami odložila čtení a přesunula se ke Gorgoně.

Obě se teď dívají na plyšového králíka, symbol nejzranitelnějšího místa systému.

Vyvíjí se to dobře, ale najde se tady někdo dospělý?

Vztahové zapletení je rozpoznáno, projekce jsou stahovány. Postupně odpadávají další figury. Taška a peřina zmizely. Slečna s plyšovým králíkem (původně schovaná za novinami) objevila živého bílého králíka. Nebojí se Dobrmana, ten si ji se zájmem prohlíží. Je tady Líza, která "je oukej" a tedy nezná stud.

Já přichází trochu blíž.

Kdyby tady ještě pořád byl semafor, svítila by zelená.

Figury ze hry se rozpustily. Neoživují je obranné mechanismy a strategie přežití.

Já se z klína mezi rodičovskými pahorky dostala až sem, na místo, které obývá malinová Gazela.

Je oblečená v barvách Kočky. Hnědá a bílá.

Dobře se podívejte, co má Já v kabelce. Není to náhodou plyšový králík? Drahocenný přechodový objekt?

Plyšový a živý králík se potkali. Já je dospělá.

Otcova dcera s rybami se rozpustila a už tady není ani Matčina dcera s lanem.

Na jejím místě je Dcera, která zná Králíka.

Její podoba je téměř identická s Já. Není tady žádný rozpor. Žádná úlitba tiché dohodě.

Královna matka se nevrhá do pole s koštětem, aby něco zametla a v ruce už nesvírá dávnou tichou dohodu sepsanou na pytli od kukuřice. Nese košík plný malin, vychutnává si malinovou zmrzlinu a maliny jí leží v cestě.

Tahle hra se hrála kvůli studu a strachu z měkkosti a pravdivé lásky.

Začala už kdysi na dvou pahorcích, v rozpadlém královském paláci a ve vypáleném domě královny.

Na spoluhráčově straně se rozpustil i Labrador a Dobrman, zůstal jen Hnědý králík. Už nečeká uprostřed pole, co bude. Ohlíží se na muže, ke kterému patří. Ví o sobě.

Na muže se dívá i Perla. Hledí přímo do jeho očí. Milena dlouho nerozuměla jejímu pohledu. Je to vzdor? Nebo strach? Nebo zvědavost? Má králičí uši, tím chce asi říct, že je měkoučká a křehká. A v uších má perly, to znamená, že je vznešená a silná. Ale jak se dívá! Co asi vidí?

A pak nám to došlo! Takhle by se dívala třeba ..a nesmějte se.. třeba na gorilu. Na gorilího samce. Na savce vzhledem i chováním blízkého člověku a zároveň zvíře, které má strašlivou sílu. Dívala by se zmateně. Nejistě. Takhle se žena dívá na muže? Na to hluboko uložené v něm? Kterého z těch dvou psů uvidí?

Jsi přítel? Nebo nepřítel?

Použiješ svou sílu, abys mě ochránil nebo abys mi ublížil?

Ví to vůbec on sám?

Tohle ověřujeme v tichých dohodách? To je jejich účel?

A jak by se asi díval muž na to hluboko uložené v ženě?

Když odložím zbraň, jsem s tebou v bezpečí?

Nasytíš mě? Nebo mě pohltíš?

Kam se dívá Tilda? A jaká je?

Tilda je červená. Ne malinově, ale sytě.

Má energii. Sílu. A zároveň je zdrženlivá. Má kapacitu svůj pohled obrátit dolů, směrem k dítěti muže.

Vidět ho, jaké je.

A zároveň ho nezachraňovat.

Nechat ho jemu.

Na místě psů je tady Vlk.

Naše představy o vlkovi jsou mylné.

Vlci žijí v dobře organizovaných smečkách, které připomínají rodinu. Jsou velmi pečující, navzájem komunikují a podporují se.

Jsou velmi dobře přizpůsobiví přírodním podmínkám.

A zároveň jsou typickými představiteli přirozeného instinktu.

Také Vlk se dívá na muže.

Je vyslancem živosti Života na mužské straně, stejně jako Kočka na ženské.

Díky spojení s přirozeným principem, ke kterému se mohou vztahovat vnitřní části psychiky

se v mužově poli mohou dít věci, které uvolňují obranné mechanismy a strategie přežití a ukončují hru.

No dobře, ale pořád tady není postava, ke které se dá vztahovat srdcem. Chybí nám Eva.

Tady je. Jen se na ni podívejte. Sedí na rybářské židli a v ruce drží udici. Pořád je to rybářovic holka, ale už úplně jiná.

Má na sobě kočičí barvy - hnědou a bílou, má boty červené jako malina a překvapivě také tyrkysový klobouk,

díky kterému je celý tenhle barevný akord tak trochu aztécký.

Tyrkysová (Chalchihuitl) je barvou nejvyšší vzácnosti.

Symbolizuje vodu, plodnost a rostoucí rostliny.

Tohle prostě nejde vymyslet hlavou.

Ještě je tady jedna postava. Stará indiánka.

Je až vzadu na horizontu, ta drobná skvrnka vlevo.

Jde vzpřímená, vypadá lehce pobavená, je celá malinová. Vnímá tělo, jeho cítění, prožívání.

Je ponořená v přítomné chvíli.

Bez vysvětlování, bez konceptů.

Teď.

Jen přes rameno má přehozenou bílou košili,

jako právě kolem letící myšlenku.

Takové to je než sestoupíme klínem mezi dvěma pahorky?

Takové to bude až se z téhle silnice v poušti budeme vracet zpátky?

Stane se z nás malina.

Adam a Eva stále spolu.