"Během dne sloužíme ostatním. V noci se vracíme k důležitější povinnosti: k sobě. Noc je vyvážením požadavků, které na nás klade komunita. Můžu být zubař nebo učitel matematiky, ale dlouho předtím, než se to stalo, a ještě dnes, když si najdu cestu sám k sobě, jsem jednoduše bezejmenné nekonečné vědomí, daleko obsáhlejší neukotvená postava s nekonečnými možnostmi a vzácnými, znepokojujícími, rozporuplnými, podivnými, vizionářskými vhledy.

 

To, co mě v noci napadá, by znělo divně mojí matce, mému kamarádovi, šéfovi, mému dítěti. Tito lidé potřebují, abychom pro ně byli něčím konkrétním. Nemůžou tolerovat všechny naše možnosti a z dobrých důvodů. Nechceme je zklamat; mají právo mít prospěch z naší předvídatelnosti. Ale jejich očekávání nás tvarují, utvářejí, kdo jsme, a škrtí naše jiné důležité stránky.

 

Ovšem v noci s otevřeným oknem a čistou oblohou nad námi, jsme to jen my a vesmír. A na chvilku můžeme pocítit trochu ze své bezmeznosti.

 

Nejenže trpíme, když netrávíme dost času se svými pravými hlubokými já. Trpíme taky proto, že jsme vystaveni pouze denním verzím ostatních lidí.

 

Musíme mít na vědomí daleko více podobizen – jací lidé jsou, když jsou sami, když padne tma, a jejich hlavy jsou plné divných (ale tolik normálních) myšlenek. Ve dvě ráno si ředitel firmy myslí, že jeho firma je úplně zbytečná, a i přesto zůstává dobrým ředitelem. Matka přemýšlí o tom, že by opustila svoje manželství a rodinu – ale přesto zůstane a nikdo to nemusí vědět. Úspěšný spisovatel si přeje, aby nikdy nezačal psát, protože všechno, co vyplodil, je žalostné. A přesto dál zkoumá život a utěšuje lidi slovem.

 

Potřebujeme vědět, že lidé, kteří jsou kvalifikovaní, schopní a slušní budou mít také (v soukromí noci) myšlenky, které jsou hluboce v rozporu s tím, jaké si je představujeme. A není to znepokojivé. Je to úleva, že ve svém vysilujícím pocitu izolace a soukromého šílenství ve skutečnosti vůbec nejsme sami.“

​

TheBookOfLife.org 
Perspectives on Insomnia